Co s tchýní??
Milá Kalli,
Bydlíme ve stejném domě s tchýní. Ta, když ovdověla, přenechala nám horní patro s velkým bytem a sama se odstěhovala do malého přízemního bytu. Má ale pocit, že ten byt je pořád její a bez pozvání k nám chodí, kdykoliv se jí zachce. Ještě k tomu není zvyklá se zouvat, takže nám přijde klidně se zablácenýma botama a projde se po koberci v obýváku. Taky kouří, (stejně jako můj manžel, kterého už jsem ale naučila kouřit venku), takže si vezme z vitríny popelník a začne čadit a je jí úplně jedno, že moje roční dcera leze po zablácením koberci v bílých dupačkách a čichá cigaretový kouř.
Sem tam mi přejde po bytě, prstem zkontroluje, jestli mám utřený prach a nadzvedne pokličky na plotně, aby zjistila, co vařím. A když dělám něco českého a jí se to nepozdává, přinese mému muži jídlo v kastrůlku zezdola. Ale jen jednu porci!!!! A manžel to jako beránek poslušně sní.
Mě tohle děsně štve. Nemám si ani komu postěžovat, protože bydlíme na vesnici a ¨hned by se to rozkřiklo.
S manželem jsem se na tohle téma už stokrát pohádala, ale on říká, že jí nemůže nic říct, protože je to jeho máma a ještě k tomu nám dala ten byt a hodně nám pomáhá i finančně, takže jsme na ní závislí.
Nevím, co mám dělat, dost nám to narušuje náš vztah, i když se máme s manželem opravdu rádi a vzali jsme se po pěti letech chození z lásky.
Děkuju za rady, B.
Milá B.,
to ti teda pěkně děkuji za dotaz!!! 😉 Opravdu nevím, zda to nebude konec naší tak zdárně započaté „internetové poradny“, neboť se obávám, že mě čitatelky přestanou mít rády…:) 🙂
Hej, tam na druhé straně internetu, udělejme dohodu: Já vám upřímně napíši, co si myslím, a vy si na oplátku udržíte dobrou vůli a víru, že mi nejde o to „nadržovat“ tchýním, ale poskytnout co neobjektivnější užitečné informace…!!
Začnu trochu obšírně. Když se dva lidé vezmou, nespojí dohromady pouze svoje dva osudy, ale také své dva rodinné systémy, a to se vším všudy (s hodnotami, postoji, problémy, závazky atd.) To samozřejmě platí pro oba ve stejné míře, ale více to pocítí ten z partnerů, který následuje svého druha a ocitne se, abych tak řekla, v centru jeho rodinného systému. Tam platí zákon hierarchie, který praví, že ten, kdo přijde poslední, zastává poslední místo. (Tento zákon platí pro všechny systémy, ať už na vojně mezi nováčky a mazáky, nebo v zaměstnání. Prostě ten, kdo právě nastoupil, nebude brán jako první, i kdyby měl lepší titul, nadání, krásu atd.atd.)
Samozřejmě, ideální by bylo, abyste s partnerem žili samostatně, neboť tak byste byli skutečně rovnocenní. Když si novomanželé pronajmou spolu byt, vyberou si společně zařízení, je to jejich a jenom jejich domov. Pak je přirozené, že ať už přijde kdokoliv z jejich rodičů, bude ťukat na dveře. Ale má to svoje nevýhody, musí se např. platit nájem…. Základním předpokladem je nezávislost, a to nejen finanční!!
Takže, když už bydlíte v domě tchýně, (který jí skutečně jaksi pořád patří, protože v něm kdysi sama žila a pravděpodobně ho i pomáhala budovat,) jsi tak trochu jakoby „na návštěvě“, i když se ti to asi moc nelíbí. Jistě, ideální by bylo, kdyby tchýně uznala, že máte právo na soukromí a že novomanželé potřebují klid, aby se naučili spolu soužívat v každodennosti, aby si stanovili osobní hranice a pravidla ve vztahu. Ano, kdybys měla ideální tchýni, jistě by ti pomohla vytvořit ideální podmínky. Ale pokud ji nemáš, pak je lepší se pokusit vytvořit co nejlepší podmínky v rámci toho, co je. A v tom se ti pokusím poradit.
– Vycházej z toho, že všechno, co miluješ u svého muže, mělo počátek právě v této ženě. Ona mu dala život. Tvůj muž a všechno, co k němu patří, včetně vašeho vztahu, existuje díky ní.
– Uvědom si, že základem vašeho vztahu s partnerem je pocit vzájemné sexuální přitažlivosti a pocit výjímečnosti. Nic takového mezi tebou a tvou tchýní neplatí (naštěstí, neboť bys rázem měla jiné problémy :)). Tady nestačí, že jsi okouzlující a krásná, musíš si ji získat. Ona si tě nevybrala… Naopak ty jsi učinila svoji volbu. A k té patří i rodina tvého vyvoleného.
– Uznej její místo a snaž se získat si její důvěru. Pravděpodobně se bojí, že „přijde o syna“. Pokud pocítí, že ji respektuješ, že s ní počítáš, např. jako s babičkou, že tě zajímá její názor, že stojíš o její pomoc, tak tě uvidí jako příležitost prožít další hezké věci a ne jako nebezpečí, že ztratí svoji citovou oporu (syna).
– Nechtěj všechno okamžitě předělat podle sebe, nepodceňuj a nekritizuj. Stává se, že označujeme jednání jiných za arogantní a egoistické a nevšimneme si toho, že často právě náš postoj vychází z arogantního a sobeckého „Já vím, jak je to správně! Já to dělám líp!“
– Nejde o to, kdo má pravdu nebo co je lepší. Jde o to najít novou rovnováhu. Jste teď jedna rodina, je to babička vašeho dítěte, které potřebuje její lásku a může z ní mít velký užitek. Je to nová situace pro všechny a každý si musí najít nové místo. I tvůj partner teď kromě toho, že je syn, se musí přizpůsobit nové roli, manžela a otce. Pokus se mu porozumět, pokus se porozumět i tchýni.
– Pokud je vdova, syn ať už vědomě či podvědomě, nastoupil na místo svého otce. Snažil se matku chránit a naplńovat její potřeby, často i ty citové. Pokud bude mít pocit, že se ho od „tohoto poslání“ snažíš odtrhnout, bude mít vnitřní rozpor. Bude mít pocit, že dělá něco špatně, že zrazuje někoho, koho má rád. Když tomu nebudeš stát v cestě, bude klidnější. Když mu dáš najevo, že jste spojenci, bude ti vděčný. Nemám tím na mysli, abyste oba svorně oprašovali matinku rodu!! Ale když se zmíníš ve prospěch tchýně jakýmkoliv způsobem, manžel to ocení. A sám pak bude schopný ji brzdit tam, kde je to potřeba.
– Nezapomeň, že vztah matka-dítě je na celý život, nikdo se ho není ochoten vzdát. Je to o pocitu sounáležitosti. Muž bude cítit menší pocit viny, když se rozejde s manželkou, než kdyby „zapudil“ matku. Nehroťte situaci až k dilematu „Buď já anebo ona!“, protože je celkem jasné, kdo nakonec vyhraje… Dovolte si čas, tak aby vaše zamilování mohlo přejít v pevnější vztah, kdy dobře znáte jeden druhého a víte, proč se vzájemně milujete. Během té doby „aklimatizace“ je lepší ustoupit, učit se, přizpůsobit se nové situaci, novému okolí, nové zemi. Je dobré vědět, že schopnost se přizpůsobit ukazuje velkou inteligenci. Snaha všechno změnit ukazuje velkou vůli, ale ne vždy vede k úspěchu. Předpokládám, že sis ho našla v Řecku, v tomto prostředí, v této rodině. Nemůžeš očekávat, že se kvůli tobě okamžitě a zásadně změní, a s ním i celé jeho okolí!
– Ona ho od dětství formovala, proto počítej s tím, že mají do velké míry společné hodnoty (možná ne přímo názory, ale hodnotový systém). Proto je přirozené, že s ní většinou souhlasí, neber to antagonisticky, není to nic proti tobě! Prostě musí napřed překročit vlastní stín, vlastní hranice, vyjít z toho, v čem vyrostl a vytvořit si svůj názor. Účinnější, než trvat na tom, aby s tebou souhlasil, je říct: „Hele, tvoje máma věří tomu….. Já to vidím takhle….. Co si o tom myslíš ty?“ Uvést vlastní argumenty a nechat ho, ať si to v sobě srovná. Je mnohem lepší, když pak sám požádá svoji matku o změnu, protože věří, že to tak bude lepší, než protože to po něm chceš ty.
– Co se týče toho kouření, to je ošemetná věc… Dá se čekat, že když byl tvůj manžel ještě miminko, také před ním kouřila, proto to dělá i teď před vnoučátkem. Když jí budeš kouření vyčítat, je to jako bys jí tím říkala, že nebyla dobrá matka ani pro svého syna. Prostě jí to nikdy nenapadlo, že to děťátku škodí, a pokud to bude respektovat teď, tak je to skutečně zázrak a ber to jako úžasný projev dobré vůle a ne jako samozřejmost. Pokud se to nepovede, tak to celé ber s rezervou. Maličké to nezkazí zdraví, rozhodně ne víc, než hádky v rodině. Pokud by začala kašlat a zjevně jí to vadilo, tak to uvidí tatínek i babička a, věřím, přestanou před ní kouřit ze své vůle.
– Občas si zkus představit, jaké by to bylo, kdyby tě manžel následoval do tvé vlasti a kdyby chtěl předělat zvyky ve tvé rodině a především tvého tatínka…!! To by asi byl mazec, viď?!! 🙂 Víš, v blízkosti svých rodičů se stáváme tak trochu dětmi. Rádi se necháváme opečovávat, pokud jsou rodiče stále ještě ochotní to dělat. Ty by ses toho snadno vzdala u vás doma? Snaž se být tolerantní. Na druhé straně, všeho moc škodí. Pokud je tvůj muž permanentně ve stínu své matky a chová se jako „její malý chlapeček“, vysvětli mu, že mu to ubírá na mužnosti. Prostě to pro ženu není sexy a je dobré, aby si toho byl vědom. Takže: Snězte tchýninu dobrůtku spolu, staňte se oba dětmi. Anebo oba dospělými, co nad tím mávnou rukou. Plujte s manželem na stejné vlně, ať se vzájemně neztratíte.
– Pamatuj na pravidlo, že jak se syn chová k matce, tak se pravděpodobně bude v budoucnu (i po rozplynutí vášnivého zamilování) chovat k partnerce . Chtěla bys takového, který má absolutní nezájem o svou rodinu a její potřeby?
– Pozor na nebezpečí postoje: „Tchyně může za všechno!“ Nikdy nenese zodpovědnost pouze jeden jediný člověk. Ber celou situaci jako výzvu. Pokud nemůžeš provést „zkrocení zlé tchýně“, udělej to, co udělat můžeš, změň svůj postoj!
– Pošli jí občas hrneček s nějakou obzvlášť povedenou českou specialitou. Zeptej se jí na nějaký řecký recept, pochval jí její jídlo, a pokud ti nechutná, zmiň se, že manželovi moc chutná. Zjisti v čem je dobrá a nech si od ní poradit. Prospěje to oběma. Neboj se jí svěřit, řekni jí, že ti často chybí máma, že to není snadné být v cizí zemi, kde se všechno dělá jinak, než jsi byla zvyklá. Možná si to nikdy neuvědomila, jak to musí být pro tebe těžké. Třeba v tobě vidí jenom cizího člověka, který chce „zavádět nové moresy“! I lidé, kteří fungují antagonisticky, na upřímné „odhalení slabiny“ reagují nabídnutím přátelství a pomoci. Na odmítání reagují odmítáním, na soupeření o moc reagují soupeřením, ale když s nimi tuto hru nebudeš hrát, když přiznáš, že i ty máš slabá místa, okamžitě přestávají bojovat, protože se tě přestávají bát.
– Co se týká zablácených bot a stírání prachu prstem, myslíš si, že to je cílená šikana, nebo spíš bezmyšlenkovitá reakce? Protože, jestli tě tvá tchýně opravdu terorizuje, asi došlo k nějaké chybě i z tvé strany. Nejspíš se cítí v ohrožení a chce ti dát najevo, kdo má navrch. Asi by stálo za to říct jí, že si vážíš všeho, co pro vás udělala, a že víš, že ten užasný muž, kterého miluješ je výsledkem její snahy. Někdy takové prohlášení dokáže udělat ve vztahu zázrak.
Pokud se budeš opravdu snažit držet se výše zmíněných rad, a přesto se situace nikterak nebude lepšit a tchýně bude stále vysílat škodolibé vlny, pak možná „není chyba na tvém přijímači“. V tom případě jistě i manžel zpozoruje a ocení tvoji snahu a pochopí, že nemůžeš zůstat v domě, kde se dějí věci na úkor tvé sebeúcty. Asi by v takovém případě bylo vhodné hledat cestu, jak se s manželem osamostatnit a odstěhovat. Přesto bude dobré ji pořád mít v úctě a udržet s ní kontakt, alespoň jako s babičkou dcerky.
Takže, na závěr: Milá B, sama víš dost dobře, jak se cítíš, a proto se tvými (jistě oprávněnými) stesky nezabývám. Nemá smysl společně nadávat na tchýni, to ostatně velmi ochotně udělají čtenářky v komentářích. To, co má pro tebe smysl, je možnost podívat se na věc z jiné strany. O to jsem se právě pokusila a rozhodně to není tak, že bych věřila, že tchyně je v právu a ty ne. Kdyby dotaz položila tchyně, psala bych jí o tom, jak se cítí snacha, a co může udělat ona aby změnila svůj postoj. Vždy píšu pro toho, kdo se ptá, neboť ten drží v ruce šanci něco změnit.
A pokud se někdo chcete provdat v Řecku a opravdu nemít žádné, ani ty nejmenší, problémy s tchýní, tak se obraťte na kategorii ženichů, jako je například p. Kostas, o kterém se píše v báječném příspěvku „Afteli“ z 23.7.2012! 🙂
Další dotazy na Kalli můžete zasílat na adresu kalianth@yahoo.gr
No to je uuuuzasny clanek, zrovna k memu tematu 😀 Mila B., u nas je neco dost obdobneho, manzel pochazi ze 3synu, a na pozemku,kde tchyne bydli, jsme si po domluve vzali 1/3pozemku a postavili si zde, ac za vlastni penize (ale naprosto stejny vysledek jako u vas), sve bydleni.
Nejhorsi rozhodnuti v mem zivote 🙂
Domecek mame nadherny, a opravdu jsem se do nej zamilovala, zahradku, idealni prostredi pro rodinku se 3mi detmi… ale bohuzel, hnusnou, starou, zapsklou tchyni hned vedle nas, ktera me proste od zacatku nenavidi 🙂 Nenavidi to,ze jsem z ceska, nenavidi to, ze nase deti mluvi cesky…. a k tomu vsemu se jeste hrooooozne nudi, takze cely svuj zivot zasvetila intrikam.
Ma 3 syny,ale na navstevu k ni nikdo nechodi,protoze ji nemuze nikdo vystat. Jen sem chodi sousedky,ktere ji lituji….
A uprimne musim nesouhlasit s Kalli, ono, ac se clovek snazi jak se snazi, nikdy nebudem dobre, a dost dokonale pro jejich syny 🙂 Ver mi, ze i ja ze zacatku chtela vychazet dobre, chodila jsem k ni na kavicky, nakupovala jsem ji, fakt jsem se snazila zprijemnit zivot obema. Ale vzdycky si neco nasla 🙂 A tak jsem to vzdala. U nas se to teda vyhrotilo jeste tak,ze zacala manzela navadet proti me, cimz jsem utla vztahy, zavrela okno,kterym “na ni vidim” a vztahy jsou pro me ukoncene, z moji strany. Muj manzel tam taky moc nechodi, ale kdyz,tak vezme holky sebopu atd, v tomhle problem nemam.
Musis se nad to proste trosku povznest a nenechat se tim vytacet.
Tchyni bych jasne rekla, prominte, ale ted tu bydlime my, mame male dite a u nas se zouvame, a kourime venku… hezky, slusne, aby ti nemohla nic… Pokud je rozumna,tak to pochopi. Pokud neni,tak nepomuze ani svecena voda 😀
Kazdopadne, pokud si chtela nadale chodit domu do toho bytu, tak vam ho davat nemela. Mate narok na sve soukromi, na svuj zivot a svoje pravidla, alespon mezi svymi zdmi.
Jen zkus byt trosku asertivnejsi a pokud ti to fakt vadi,tak to rekni, aby se to u vas doma nedelalo. Mas na to plne pravo!!!!!
Co s etyce jidla… no…. 😀 Tak ji proste nech 😀 Aspon zustane vic ceskeho jidla pro vas 😀 Vuuubec bych to neresila. Manzel je svepravny urcite, a dokaze se rozhdnout,co chce jist. Muj manzel se ceskemu nevyhyba,ale kdyz je oboji,tak da prednost reckemu. Jako ja naopak zase dam prednost ceskemu pred reckym. To je asi normalni 🙂
Jen devcata HLAVNE, at my jsme casem lepsi tchyne 🙂 Berme to jako skolu zivota 😀
Boju s tchynemi zdar
I.
Jinak chci jeste dodat, ze uuuuuplne nejdulezitejsi je, abyste vy byli v pohode ve vasem vztahu a pak je vse ostatni prakticky jedno. Zkus si proste nevsimat toho, co je mimo vas, soustred se jen na vasi rodinu a uvidis,ze to pujde lip a nad nejakya naschvalama tchyne jen mavnes rukou…
Vim, ze se rika: “Tchyne a uzeny nejlepsi studeny”, ale treba u me to neplatilo. Mela jsem uplne nejuzasnejsi tchyni na celym ostrove. Nikdy se nepletla mezi me a manzela. A kdyz se ji manzel sel pochlubit s necim, co udelal, tak se dockal odpovedi: “Moc dobre to Iveta vymyslela.” 🙂
Možná by stálo zato, si to v hlavě obrátit a vžít se do role tchýně. Představit si, že se těšila, že si syn přivede dobrou řeckou ženu, jak se s ní podělí o hlídání vnoučat, jak budou spolu vařit řecká jídla a připravovat sirupové chutnosti. A najednou, on si přivedl holku z Česka, musela se podívat i na mapu, odkud vlastně je. Děti učí jazyku, kterému nerozumí nikdo. České zvyky a jídla, co to je? No řeknu vám, nemám přitom dobré pocity. Je mi té tchýně docela líto :))))))))
[3] Ivet, neznala se náhodou tvoje tchýně s Kalliopkou? :))))))))
Ahoj všichni!Skláním klobouk před p.Kalliopi,kterou neznám osobně,ale hodně jsem o ní slyšela a musím tedy uznat ,že je skvělý psycholog a velká osobnost!Holky,souhlasím s Kally!Mě to přijde ,že si občas ty věci formujeme ,tak jak nám to lépe vyhovuje!Přesně jak se už zmínila Kally,zkusme se vžít do té druhé strany…ono to zas nebude až tak jednoduché.Donedávna jsem to viděla úplně stejně jako pisatelka B.i pani Irini.Jenže,když se na to mkrnete z druhé stranky a hlavně na sobě začnete trošku pracovat a né se snažit tady měnit celou familii,tak Vám to ovoce určitě přinese.To že si zavřu dvéře a okno před tchýní mi přijde trošku jednoduché a taky pro mě vyhovující.Ale co výsledek….to že se na mě naprdne tchýně ještě víc a začne proti mě štvát i svého syna!Mnohým se možná má slova zdají tvrdá,ale já vážně mluvím ze své vlastní zkušenosti!Prožila jsem s tchánem i tchýní 13 pekelných nekonečných let.Žila jsem ve stínu svého manžela,který se mě ani jedinkrát nezastal!V bytě se kouřilo od rána do večera,v tom všem mi vyrůstaly dvě malé děti.Zkoušela jsem úplně všechno,ale marně.Lidé se prostě nemění,a už vůbec né zaryté řecké návyky,které jsou pro ně naprostou samozřejmostí.A Jak moje drama skončilo…?Štastně!Když už jsem vystřílela všechny patrony,vč.ústupků ,dala jsem muži nůž na krk,s tím ,že takhle se žít opravdu nedá a pokud mě má alespoň trošku rád a hlavně naše dvě nádherné děti,které podotýkám přišli na svět z naší lásky…bedeme muset něco změnit a to okamžitě.Ze začátku souhlasil,ale později se stejně jako většina “líných Řeků” ,opět k ničemu neměl.A tak jsem nakonec použila ,místo své vlídné a poslušné povahy poslední zbraň a tou byla,prostě se stát nesnesitelnou nevěstou.Mojí snahu stejně nikdo neocenil a byla jaksi neustále na poslední koleji.A tak jsem namísto povinného spaní “siesty”,která se u nás musela striktně dodržovat,nastolila polední učení českého jazyka,což mělo za výsledek ,že moje dvě roztomilé děti místo spaní vyváděli a běhali po společném kvartýru a ze siesty se pomalu ,ale jistě stávalo denní utrpení pro tchánovce!Několikrám jsem rovněž tchýni naznačila,že si hledám podnájem,protože věřím,že by mladí meli být o samotě.Povětšinou jsem se se zlou potázala,s tím,že není potřeba…..to se samo sebou hodilo i mému muži,který měl vše k ruce ,tak jak to dělávala donedávna jeho matka.Naše spolubydlení se po několika měsících stalo utrpením,a do tří měsíců si né JÁ,ale tchýně s radostí našla podnájem,na který ji její syn přispívá./sama jsem tuto variantu navrhla,protože si na druhou stránku cením toho,že nám přenechala 4 pokojový byt v centru města./.Ke kastrůlkům:taky mi to hodně vadilo,ale časem,stejně jak se už zmínila Kalli ,jsem to začala vidět z druhé strany,občas jsem její “blafy “i pochválila a byl klid.Příště už přinášela porceDVĚ!Prostě jsem jí ukázala trochu lásky,kterou upřímně řečeno my Češky,zrovna nedáváme najevo-je to asi dáno tím,že jsme z větší zimy a proto i naše city, oproti Řekům jižanům,jsou trochu chladnější.Někdo z nás je třeba neprojeví nikdy.Opravdu ,věřte nebo né funguje to,přesně tak,jak to píše Kalliopka….tento recept jsem použila,časem jsem totiž k tomu došla sama,vyzkoušela jsem naprosto vše…..Tichá domácnost,hádky,oponování,konverzace s manželem ,ale nic,pomohlo až moje KONSTRUKTIVNÍ ŘEŠENÍ!Na druhou stranu,po odchodu tchánovců,jsem si spoustu věcí přemítala a došla k závěru,že se na ní za to co mi/nevědomky prováděla /zlobit nebudu a ani nemohu….ona vyrůstala zrovna tak,pohromadě s několika generacemi,přivdala se k nim ve 14 letech/téměř dítě/,,zvykla si na styl jejich života,byla občas i bita….dříve ženy na vesnicích neměly žádné slovo….pokud už chtěla svůj názor říci-rovnou dostala po papuli a byl klid.Takže ruku na srdce…tápala jsem v jejich rodinných vztayích,vyptávala se staré 90leté babičky a spoustu věcí jsem si sama srovnala v hlavě….Na svou tyranskou tchýni se nezlobím,naopak,ted kdyz už vím ,jak to kdysi měla ona…ani se na ni zlobit nemohu,respektuji některé věce,ale POZOR….určila jsem si rovněž hranice,ya které ji v žádném případě nepustím!Vím,že mě zrovna nemiluje,ale zase vím,že se naučila některé věci co vadí mě respektovat…..!A dnes? Dnes se tomu všemu všemu ,směji…jak jsem byla hloupá,zaobírat se s věcmi,které byli naprosto zbytečné a já se s nimi tolik trápila,neměla si komu postěžovat a nakonec z MÉ ne sebevůle sama na sobě začít pracovat, ze všeho málem měla psychosomatické symptomy…A proč?Takže rada pro všechny na závěr :začněte na sobě makat,ukažte trochu víc lásky/třeba předstírané/pro dobro rodiny se to vyplatí,určete si hranici s partnerem,ocení ,že ho zapojíte a né že to za něho budete dělat vy a nebo máma,a mějte se rádi…život nám protéká mezi prsty…a my se zabýváme několikrát nepodstatnými malichernostmi!To byl můj osobní příběh,spousta z Vás ho zná…jen ovšem v jiném podání…..nevadí,naučila jsem se odpouštet!Přeji všem krásný den a neberte to jako BOJ S TCHÝNÍ….berte to raději jako ΣΥΜΒΙΒΑΣΜΟ….ΕΙΝΑΙ ΚΑΛΥΤΕΡΑ!
ja mam to stesti,ze tchyne je na uplne jinem ostrove,ale kdyz prijede,tak je uplne vpohode,jen by porad rady varila pro synacka jen ona,ne ze by mi to az tak vadilo,ale z ucty ke starsi osobe bych byla radeji,kdyby sedela a ja varila 🙂 nic mene me do kuchyne neposti,az jednou zasahl pritel a rekl,ze at necha taky uvarit me….a to si myslim,ze je dulezite,aby se vas manzel zastal i pred tchyni,ale ne tak aby ji urazil,ale aby ji to vysvetlil,prece jenom,kdyz je nekdo nekurak a ma doma dite,tak by se melo repsektovat,ze se tam nebude kourit….treba to tchyne dela jen ze zvyku,protoze tam kourila cely zivot a kdyz ji to nikdo nerekne,tak ji to ani nedocvakne,prece je to uz starsi osoba 😉 jak teta kalli radi,je dobre tchyni obcas zalichotit a trosku si ji ziskat na svou stranu (ikdyz je to nekdy jen ucelova vychytralost)….ale rozhodne by vam mel v necem pomoci i manzel,vzdyt prece kdyz mame vysvetli,ze u vas se zouvate,kdyz je venku skarede nebo ze nekourite,tak to neznamena,ze se stavi proti ni! hodne sil! 😉
Mili pratele,
V tomto pripade musim durazne souhlasit s nazorem Irini K. a naopak nesouhlasit s poskytnutou radou.Myslim,ze vztahy s tchyni obecne jsou kapitolou samou pro sebe a s tou reckou maji urcita vyrazna specifika.Sama jednu take mam…..nechci se zbytecne rozepisovat o historii nasich vztahu,shrnu to strucne.Prestoze jsme na me tchyni zcela financne nezavisli,mela zpocatku tendenci se mezi nas vyrazne plest a lidove receno – pokud jsem ji vyhodila dvermi,vlezla k nam oknem…….ne doslovne samozrejme:))).Nejprve jsem vyzkousela vsechny mozne taktni zpusoby v tom,jak ji naznacit,kde by mely byt urcite hranice.Takt a diplomacie nepomohl,takze jsem byla nucena to resit rezolutneji a to se nakonec vyplatilo.Tchyne byla uvedena do patricnych mezi a tak by to melo byt.Je sice pravda,ze ona naseho – at uz kterekoliv z nas – muze porodila a vychovala,to ovsem neznamena,ze je nasi povinnosti se ji uplne podrizovat.Jeji syn si nas vzal take pri plnem vedomi a s tim,ze pochazime z jine kultury a to s sebou nese urcite dusledky,pozitivni a treba pro nej i negativni…..Kazdopadne tim,ze jsem se provdala za sveho muze, se necitim byt tim poslednim v rodinne hierarchii,vzdyt je to uplny nesmysl….Ma rodina se k memu muzi take chova pekne a s uctou.A ja jsem prece take matkou – matkou jeho deti- a za to by si me mel vazit a ctit me.A pokud jsem mu dobrou zenou,tak by si me mela vazit i ma tchyne- to uz ale ciste teoreticky.Nicmene v pripade uvadenem dotazovatelkou by to mel byt v prve rade a predevsim jeji muz,ktery se ji zastane a urcite veci se svou matkou probere tak,aby se upravily ke vseobecne spokojenosti….myslim,ze je to jeho povinnost a neznamena to jeste,ze ji musi zaprit atd…..vse lze resit i po dobrem a pripadne namitky tchyne urcite lepe prijme od sveho syna.A i presto,ze bydlite v byte darovanem,mate jej ted v uzivani a mate snad pravo se alespon rozhodnout,zda se u vas bude kourit ci ne.Pokud tchyne byt poskytla v dobre vire,mela by pak ale respektovat fakt,ze uz tam neni doma,ale na navsteve ona!!!!Takze urcite doporucuji vse v nejake pekne chvilce probrat s muzem a primet ho k tomu,aby se vas alespon v zakladnich vecech zastal.S pozdravem Zina
Evelyn, to je moc peken reseni a gratuluji ti k nemu, ale ver,ze proste to nekde fakt nejde. Moje tchyne je clovek,tkery chce,aby ji lidi litovali, a uz jen to,ze ma taaaak velkou rodinu a nikdo k ni nechodi, je ukazkou,ze to asi nebude tak uplne v poradku.
Takze u nas opravdu zavrene okno vyresilo spoustu problemu. Muj manzel s ni nema zadne vrele vztahy, dost ho unavuje, takze se nam prakticky ulevilo vsem. Ja se nemusim pretvarovat a ZBYTECNE se snazit, manzel neni peskovan za kazdou blbinu… kdyz chce am jde,kdyz nechce,tak nejde. Zadne bud ja nebo oba u nas neni, a pokud vim,tak u B.taky ne, nebo necetla jsem….
Ja jsem asertivni uz od zacatku a delam si veci po svem, proto me nejaka tchyne rozhodne nerozhodi 🙂
7let jsem se s ni snazila mit pekne vztahy a byla JA ta hodna co ustoupila, litovala ji,mela pochopeni 🙂 Ale mam take jen jedny nervy, a nez plytvat energii nad timto, necim naprosto zbytecnym, protoze at jsem za 7let udelala cokoliv, bohuzel se to neobratilo nikdy k lepsimu.. tak se radeji venuji svoji rodine a praci, a mam mnohem vyrovnanejsi zivot, ver mi,ze od te doby citim opravdu uvolneni!!!!
Ale jak rikam,u nas je ta situace jina, vrele ztahy ona nema s nikym.
U B. bych proste rekla, ze se musi ozvat, a hlavne treba by se i manzel mohl zapojit a rict to tchyni on – divej mami,kvuli male chodim kourit ven, prosim, nekur nam tu.. apod.
Zaklad vseho je spokojene manzelstvi, a od toho bych vse odvijela. A hlavne tomu se podrizovala.
Hezky to pišete Zino,jenže v reálu se tohle dá těžko praktikovat,obzvláště když bydlí ve stejné domácnosti/i když jen dole v patře,či vedle přes dvorek/POŘÁD BYDLÍ SPOLU!Něco se dá měnit pouze v případě ,že někdo z nich opustí lokalitu a přestěhuje se alespoň na druhý konec vesnice či města.Pořád je to její teritorium,kde se bude hrát dle jejich pravidel.A syn v rámci klidu rodiny bude tiše na straně matky,protože je vděčný za střechu nad hlavou či sděděný bysnys…..vše je pouze jen o vzájemném respektu a určení hranic!!
[8] souhlasim,nenapsala bych to lepe
Irini,tak prostě dělej to co jí dělá dobře….občas jí polituj a nauč se jí mít trošičku ráda i s těmi vadami.Občas k ní strč vnoučata,doma si mluv na děti česky a snaž se s ní spolupracovat!Vím,že je to hrozný…já jsem zkoušela vše,vč.odchodu,kterým bych ale ublížila pouze svým děckám!Takže né,doporučila bych ti trošku zapracovat nejen na sobě ,ale na vztazích,vždyt,co z toho…když tvůj muž nebude komunikovat s mámou ….potajmu ho to určitě ničí,jako to ničilo mýho starýho,je to přeci jeho mama,nemůžu mu brát právo s ní komunikovat či otáčet ho proti ní…to je mi proti srsti.Naopak,víš co pomohlo u nás,manželovi sem vysvětlila proč chci aby to bylo jinak,a potom jsem nechala jednat jeho!Od něho to vzala vlídněji ,na mě by byla nas…á celý život!Takže bych volila zlatou střední cestu,víc tolerance,určit si hranice a řešit raději vše přes syna!Zabere to! a nevěš hlavu,já se chtěla pomalu věšet!A zase by vyhrála tchýně!Takhle respektujeme vzájemně potřeby jeden ,druhého a je klid!Alespon,na chvíli…nevím co bude až jeden z nich nebude!Taky jsem o tom přemýšlela,skončí v mé péči….ale proč né,rádi pomůžeme s nájmem a ještě raději pro ni uklidím a uvařím….možná i okoupu!Začni to brát pozitivně!
Evelyn,ale ja uz o to ani nestojim. Citim obrovskou ulevu a to je, ver mi, obrovsak uleva i pro celou nasi rodinu 🙂 Rozhodne na tom neminim nic menit :)))) Mame oddeleny dum a proste oddelene domacnosti. Ver mi,ze v nasi situaci IDEALKA 🙂
To,ze ji strcim vnoucata u nas vazne nefunguje 😀 ty jsem ji nemohla strcit ani kdyz byly vztahy v poradku a musela jsem prosit kamaradky o hlidani svych 2holcicek, kdyz jsem potrebovala jit do prace a ta se kryla s praci meho muze… takze asi tak.
Ne, vazne jsem to vyresila genialne 🙂
A to se rozhodne netyka myho muze, rikam,muj muz k ni chodi kdykoliv chce, bere sebou i deti, toto mame mezi sebou naprosto vyresene, ja s jeho matkou komunikovat nechci, vy si delejte co chcete- a muj muz to respektuje- ale opakuji,mu staci ji videt 1x do mesice (a to i predtim,kdyz jsme bydleli sami! Proste tam ty vztahy nejsou…Takze v tomhle ja zadnou roli nehraji, a rozhodne ho od jeho matky neoddeluji, B.podle vseho taky ne,takze moc nevim, ke komu se tato cast tveho prispevku vztahovala)
Kazdopadne ja si pro radu neprisla, spis jsem se snazila radit na zaklade me situace. Zina to napsala velice vystizne. Nejsme povinni se nikomu podrizovat. Domacnost je oddelena a B,taky nekouka tchyni do talire a nesnazi se ji usporadat domacnost podle sebe.
Tchyne by mela respektovat B., jeji zvyky, jeji kulutru, a hlavne to,ze jeji muz ji miluje a vybral si ji za zenu!!! V prvni rade!!!! To,ze mi nekdo prijde domu vycuzovat byt cigaretama, kdyz ja sama doma nekourim, mi prijde jako prasarna :))) A prislo by mi to jako prasarna i kdybych byla treba z Afriky a ne jen z CR.
Tezko soudit domacnost od domacnosti,kazda ma jine problemy, a ano,neco se da resit s chladnou hlavou (kastrulek GR jidla, nebo treba kdy mi tchyne pravidelne chodila a rikala mi,jak se ji styska po manzelove byvale.. 😀 – tomu se clovek zasmeje),ale to,ze bude chodit ke me domu a bude tam pani domu… tak to urcite ne 🙂 to uz je proste vec, ktere bysme se podrizovat nemeli. Nebo budeme cely zivot se sklonenou hlavou chodit a delat, co se od nas ocekava, a abysme se zavdecili ostatnim, kdyz to tak sami nechceme? A cely zivot budeme jen nadavat, ze to tak nechceme a prd z toho 😀 Ne ne, urcite bud u sebe doma B.pani domu TY a nikdo jiny.
A teď babo raď. Tolik protichůdných názorů jsem nečekala, ale děkuju! musím si to všecko znivu a znovu přečíst a srovnat v hlavě. U nás asi bude největší problém, že manžel ji má rád a přijde mu, že jsem v tomhle ohledu zbytečně hysterická.
Jasne ze ji ma rad, je to jeho mama 🙂 Tak nezbyva nez pouzit zenske zbrane, tutununu, milacku.. 😀 Nejlepe v intimni chvilce 😀 To to tem chlapum nejak lip jde vse odkyvat 🙂 Nemusis mu vyhrozovat, brecet.. proste jen strucne a jasne/ milaaaaacku, ach jo, me to tak stve,kdyz se tu kouri a je tu mala,nemohl bys prosim rict mamce,aby kourila taky venku,jako ty? Pus, mrk mrk… a je to 😀
Ona to i od nej vezme urcite lip,nez od tebe. A priste zase boty 🙂 Nakup pantofle a dej je pred dvere 😀
[15] souhlas.u nas to nu.nu nefungovalo.nebyli sme nikdy sami.ale u tebe B.to zabere.?
ja mam nastesti skvely vztah s tchyni, ovsem mozna za to muze fakt, ze bydli 20km daleko a vidame se zhruba 4-5x do roka tak na hodinu:)
evelyno, ty bydlis na korfu? prijd nekdy na nas sraz a s kaliopkou se tam muzes seznamit!!
Paní B., rady p.KALLI jsou velice rozumne, zkuste to tak, jestli to nezabere, získáte si alespoň manžela a spolu najdete realne reseni.
[8] Milá Zino, co se týká rodinné hierarchie, máš velký kus pravdy. Popravdě řečeno, když dva lidé založí rodinu, vznikne nová hierarchie. Hierarchie té nové zrovna založené rodiny, tzn. otec, matka, děti. Jenže, když tato nově vzniklá rodina žije uvnitř původní rodiny, není vůbec jednoduché najít rovnováhu. Ideální je, když se manželé osamostatní, protože v novém domově prožívají převážně své nové role, manželské a rodičovské. Pokud ale žijí v rámci původní rodiny, tak např. manžel B. musí být současně hlavou rodiny nové a také synem (plus ochráncem, neboť je vdova) své matky. To není tak snadné. Vycházím z toho, že finanční situaci nové rodinky B. v nejbližší době nebude možné změnit (píše: finančně jsme na ní závislí) a proto hledám možná řešení v dané situaci. I finančně závislý člověk si může diktovat a vymezovat svá práva, ale moc si tak nepomůže, co se týká vzájemných vztahů. Kdo má chuť pomáhat, pokud neucití nikdy uznání ale naopak pouze kritiku a požadavky?
[19] To jste Kalli nádherně vystihla,je to přesně tak!Pořádáte nějaké semináře na Korfu?
Myslim si ze je to zbytecne…. Bohuzel recke tchyne nikdy nepochopi ze by mel nastat nejaky respekt kdyz se jejich syn ozeni a ma svou rodinu…. Muzes prosit, muzes se vztekat,muzes vysvetlovat a nic-nechteji te vnimat-sklopej pohled dolu na zem a mysli si neco o pr…. Takova je to kultura… Oni preci nepotrebuji se ucit necemu novemu…. Je to hrozne ale zadna z nas s tim nic neudela… bohuzel-jedine premluvit manzela at zmeni spolecne zivot a odstehuji se…. ve spouste pripadu jim nerika nic ani slovo kompromis-je to smutne, kdyz pak tady clovek cte ze by mel potlacit svou osobnost a stale se za neco omlouvat, klanet a doprosovat… To pak nemusi zit zivot vubec ,ne….
[6] Milá Evelyno, zmínila ses o něčem velmi důležitém, a sice o zkušenosti, kterou měla tvoje tchýně od útlého dětství (provdaná ve 14letech). Možná, že tato tchýně, byla mnohem lepší tchýní než byla její vlastní tchýně. Pak udělala vývojový skok!
Soudíme na základě vlastních zkušeností a kolikrát si neuvědomujeme, že ostatní startují ne od nuly, ale z mínusu!
Nezapomínejme na základní rozdíly v sociálně kulturních podmínkách mezi ženami v Česko-Slovensku a Řecku (a pozor, teď mluvím o klasických tchýních z vesniček na ostrovech, viz obrázek!:-)). V Čes-ku je každá žena, která má děti, nejen matka, ale i…. (Má nějaké vzdělání, nějakou práci, nějaké úspěchy, nějaké zájmy.) Nevnímá sama sebe pouze jako matku. Představte ti takovou ženu, která se provdala ve 14letech a jejíž jediná uznávaná společenská role je to, že je matka. Není pro ní jednoduché se toho vzdát. Někdy už může trpět pocitem zbytečnosti po celý život. Možná i to je důvod, proč žárlí na snachu. Kdyby byla ta snacha natolik chytrá, šikovná a laskavá, že by v této ženě pomohla odhalit víc, třeba nějaký talent na cokoliv, pak by mohla udělat něco hodně krásného pro všechny. Tchýně, ať už je jakákoliv, není cizí člověk. Cokoliv investujete do předků vašich potomků (včetně sebe), se mnohonásobně vrátí ve formě lásky, pro celou rodinu.
[21] A proč by se oni měli učit něčemu novému?To ty by jsi se měla spíš trošku přizpůsobit né,a né si furt stěžovat….kultura…,potlacovani osobnosti …to nechápu ?Vysvětli….
[13] Milá Irini K. Souhlasím, souhlasím, souhlasím! “Tchyne by mela respektovat B., jeji zvyky, jeji kulutru, a hlavne to,ze jeji muz ji miluje a vybral si ji za zenu!!! V prvni rade!!!!”
V první řadě by měla matka respektovat volbu svého syna, od toho se všechno vyvíjí… Zdá se, že mnohé matky toto příliš dobře nedokáží. Je to totiž to nejtěžší, milovat a vážit si druhého člověka za to, co je. Nejenom, když mě poslouchá. Je to velká výzva pro každou ženu-matku. Doufám, že nám, až ta výzva bude ťukat na naše dveře, se to povede líp. 🙂
[14] Milá B. Má tvůj manžel nějaké sourozence? Pořád mám takový pocit, že tam hraje velkou roli to, že je vdova, a to hodně mění situaci, pokud je on jediné dítě.
Jinak, samozřejmě je potřeba abyste si s manželem nastavili nějaká pravidla – hranice, abyste jako manželé měli soukromí. Je důležitá forma, jakou se to udělá, způsob, jakým to tchýni řeknete, tak aby to více pomohlo, než uškodilo. Hodně štěstí!
[22] ΣΥΜΦΩΝΩ ΑΠΟΛΥΤΑ……ΕΥΧΑΡΙΣΤΩ !!!!
[20] Jo, jo, Evelyno, dělám i různé tematické semináře. Jestli chceš pošli mi svou mailovou adresu, budu ti posílat pozvánky.
[21] Milý anonyme, “kdyz pak tady clovek cte ze by mel potlacit svou osobnost a stale se za neco omlouvat, klanet a doprosovat… To pak nemusi zit zivot vubec ,ne….” Nic takového nedoporučuji!! Neklanět, nedoprošovat, nežádat o odpuštění pokud k tomu není důvod! Neradím potlačit svou osobnost, naopak, radím ji rozvinout!
chtela bych se zeptat,jestli mate pojmenovane deti po manzelovych rodicich,kdyz s nema nevychazite,ale je to tu tradice….
Rada bych pridala taky jeden nazor. Ja jsem sice mela tchyni zlatou, zato mam 3 svagrove, ktere jsou ve veku, kdy by mohly byt moje tchyne. A protoze manzel byl mazlicek rodiny, tak obcas taky zasahnou. Samozrejme veri, ze je to pro dobro veci. Nastesti mame ale vztahy jasne vyresene a je to hlavne tim, ze jsem si uvedomila, co je podstatne, verim si a naucila jsem se mluvit o tom, co se mi nelibi. A to se tyka i vztahu k manzelovi. Bohuzel to tak nebylo vzdycky a trvalo mi nekolik let, nez jsem se to naucila. Na druhou stranu se mi od zacatku libilo, jaky ma manzel vztah ke sve rodine a chtela jsem, aby se stejne choval nejen ke mne a nasim detem, ale i nase deti ke mne. Z toho duvodu bych ani tu nejhorsi tchyni nezatracovala, protoze tim ukazujeme nasim detem, jak se maji v budoucnu chovat k nam. Vim, ze je to hodne predcasne, ale i my budeme jednou tchyne.
Kalli, diky za clanek, jinak bych si neuvedomila, ze mam vlastne super tchyni , a to ikdyz ji za 15 let vztahu porad oslovuju Kyria .. a strikne vykam, – neprudi, nesikanuje, deti hlida bez ohlaseni kdykoliv na jakkoliv dlouho, uvari, nagriluje, taperaki nachysta, nakoupi, zasije, otrha citrony ze stromu, posbira sneky po desti a k jeji chvale jeste budis receno, ze se do me, manzela nebo vychovy nasich deti jeste nikdy nezapletla.
Mila Kalli, v zadnem pripade bych si nedovolila popirat tve dobre umysly.Musime urcite vychazet z toho,o jakou rodinu se v danem pripade jedna.Myslim si vsak,ze spravne reseni problemu B. neni uplne jednoznacne – je totiz plne zavisle na povaze a charakteru B.Ona predevsim se v danem zpusobu reseni sve situace musi najit,musi odpovidat jeji povaze.Jinak receno- pokud je povaha klidna,snasenliva a spise pokorna,bude ji sedet tve reseni.Pokud to v ni ovsem vsechno vre a peni,urcite je lepsi konfrontace,protoze pokud ji jeji muz opravdu ma rad,podpori ji jiz uvedenym zpusobem,tzn.nenasilnym, vuci sve mame.A kazdopadne si myslim,devcata,ze my,Cesky,si uctu zaslouzime a mely bychom o ni bojovat za kazdou cenu.Preji vsem zucastnenym v debate pekny vecer.
na tom neco je…
Taky prispeju svou troskou do mlyna. Pokazde kdyz ctu takoveto clanky o tchynich tak dekuji bohu za tu svou. Je to hotovy poklad. Moje mama na ni sama rika, ze takovou hodnou tchyni nezna ani na Slovensku, jak se ta moje chova ke mne. Kdyz mame nejaky rozpor s manzelem, mam dle ni pravdu ja. Ja chtela bydlet ve meste, manzel na vesnici odkud pochazi, kde dokonce mel i pozemek. Tchyne ale usoudila, ze mame zit tam, kde chci ja, protoze jsem z mesta a pro me je lepsi zivot ve meste a manzel se ma prispusobit, i za cenu koupi noveho pozemku!! Volame spolu kazdy den a pokazde se pta zda s necim nepotrebuji pomoct, ci zda nechci pohlidat dite. Me se pta zda prijdem na navstevu, nebo ne a ja o tom taky rozhoduji. Mluvim s ni jako se svou kamoskou, coz znaji uz i sousedky, ktere k ni chodi na kaficko a kdyz zavolam tak prevrati oci a rikaj, ze to radeji prijdou jindy protoze to bude hovor tak minimalne na pulhodku. Behem 4,5 let co tady ziju jsem nemela s ni zadnej problem, krome mensiho problemu ohledne jmena naseho ditete. Ale i to jsme si pak vysvetlily. Do vychovy ani do niceho jineho se nam vubec neplete, rekne ze je to nase vec. Dokonce mi nekdy ani nechce rict svuj nazor, aby jsem tim nebyla ovlivnena. Kazdou nedeli k ni chodime na obed, kde nas nabali spousty jidlem a urodou ze zahrady. Zahrnuje me porad darky a proste se snazi, abych se tady v Recku citila jako doma s “vlastni rodinou”.
Kalli je opravdu odbornice ve svem oboru, jenom je zapotřebí si přečíst pozorneji její rady její úmysly. Jde o to postupne zkrotit tchyni , nezničit si ale vztah s manželem. Prostě lidské vztahy potřebuji cit,toleranci, a trochu diplomacie. Tak ja vnímám rady p.Kalli .
[30] Milá Keporkak, není to vůbec předčasné! Děti mají rády maminku i tatínka a také mají rády babičku a dědu, pokud si s nimi prarodiče dokázali vytvořit vztah. Těžko chápou, když třeba maminka nemluví s babičkou a vnáší jim to do srdíček nejistotu. To neznamená, že babičky a tchýně musejí být zrovna kamarádky, ale aspoň, aby žily v příměří….
[31] Milá Manuelo, tak jí to řekni. Třeba se na oplátku dozvíš, že jsi ideální snacha. Vztah nikdy netvoří jenom jedna strana! Jistě tu jsou pádné důvody, že je taková ochotná! 🙂
[32] Milá Zino, úplně souhlasím, že “spravne reseni problemu B. neni uplne jednoznacne”, neboť se jedná o vztah a nikoliv o matematickou rovnici. Bude nejlepší, když si budeme všichni vědomi toho, že uvádíme pouze svůj názor (včetně mě!) a nikoliv řešení. Řešení je na B. a na jejím manželovi a je to proces, není to jenom rozhodnutí. Chce to čas, a čas také přinese různé zvraty a rozuzlení a překvapení a komplikace atd.atd., jak už to čas obvykle dělává…!:-)
Samozřejmě souhlasím s větou: “A kazdopadne si myslim,devcata,ze my,Cesky,si uctu zaslouzime..”, každý člověk si ji zaslouží. Jenom nevím, zda se dá úcta opravdu vybojovat. Já to dělám tak, že ji napřed prokážu druhým a ona se mi pak vrátí. A protože mi to funguje, tak to doporučuji. Nemyslím tím podlézat, ponižovat se nebo něco neupřímně předstírat. Naopak! Myslím tím zaměřit se na kladné, pozitivní stránky druhého člověka. Je to tak trochu o ochotě mít rád a přijmout druhého člověka, i když mi tak úplně nesedí.
[34] Milá Patricie, máš hotový poklad!! Taková tchýně by se měla naklonovat!! 😉
[21] Rozhodně bych nezastávala názor,že se s tím co popisuješ nedá nic dělat!A zkoušela jsi vůbec něco s tím dělat?Píšeš,…je to hrozné,nikdy to řecké tchyně nepochopí….skloní hlavu a myslí si o …..To je tvůj zarytý postoj a tvoje nevůle stím něco začít dělat.Ono je to mnohem pohodlnější,říct,že to někdo ,nikdy nepochopí.Pokud tvá tchýně opravdu sklopí zrak a myslí si o…..,to ukazuje,že jí asi vážně nestojíš ani za to ,aby se na tebe podívala a natož s tebou cokoli řešila…..ono když se bude neustále jen naříkat a žít v negativním prostředí,které si občas sami připravujeme,tak se to asi opravdu nikdy nezmění!Tvá slova mi přijdou jako házení flinty do žita a neochota ,či snaha začít na vztahu s tchýní trošku pracovat.Slova ….to už pak nemusíme žít vůbec…zavání až sebevražedností,doporučuji sebrat síly,pokud nějaké ještě jsou a není vůbec ostuda navštívit nějakého psychologa,který ti odborně poradí.V jiném případě i p.Kalli.
Závidím a zároveň přeju všem ty hodné tchýně!! Jinak k těm dotazům: manžel má bratra žijícího v Americe, takže to je skoro jako by ho neměl. Já jsem spíše výbušnější povahy, ale tady zatím držím hubu a krok, a malou jsme pojmenovali po tchýni, jinak by nás tu asi ukamenovali.
Kalli (a ostatním též) děkuju za vzácné rady, je fakt, že nejdřív bych to měla zkusit po dobrém a uvidíme, kam se to celé posune. Kdybych totiž tchýni začala izolovat, nakonec bych asi izolovala sama sebe.
[41] No vidíš,sama a správně jsi si odpověděla!Zkus to nejdřív po dobrém ,použij všechny možné varianty a ono se to nějak pohne.Závidět rozhodně nemáš co!Ono je myslím si ,všude něco,akorát některé z nás jsou víc přispůsobivější a asi splachovací….a některé si rovnou zavřou okno a okenice a mají vyřešeno!Otázkou je pak,jaký dopad má tohle celé chování a izolace na naše děti?Je to pořád jejich babička….ať už je taková či maková!Ty cigarety a zouvání se podle mě vyřeší bez problémů….to ostatní ,je na tobě a tvém muži!Záleží také hodně na podpoře partnera a vůli s tím něco dělat a měnit!Oni Řekové ,celkově neradi něco mění!Nezbývá, než se tedy nějakou zlatou střední cestou celé situaci přizpůsobit.Věřím tomu,že pokud jste spolu z lásky ,což je dnes téměř vyjímečná věc,takové problémy spolu překonáte.Přeji ti hodně síly a zdaru B.Tím ,co jsi uvedla výše v příspěvku jsem si sama prošla ale v tisíckrát horším provedení!Věřím tedy,že se u tebe věci pohnou k lepšímu!”me lígo kalí thelisi ola gínonte”…..
[41] Pokud se ti uleví…tak mě se nikdo nikdy!na nic neptal.Děti byli prostě pokřtěny po řeckých babičkách,aníž by se kdo zajímal o to ,že jsme rodiče a já jejich máma!Zřejmě to tak bylo i u mé tchýně,že za ní rozhodovaly starší generace!A proto si ani nikdy neuvědomila ,že by to mohlo být jinak.Vlastně za to svoje počínání nemůže,dodnes i jí komanduje téměř 100letá tchýně,plná vitality .Takže jsem vlastně ráda……,s tou stoletou bych to asi fakt nevydržela!
Jak se zmínila Kally,ta moje vlastně učinila vývojový skok!Tak jen doufám,že já vývojově poskočím ještě dál a nebudu prudit moje děti.Měj se B.
Mila Kalli,
diskuze by se zajiste dala vest dalekosahla,ale myslim,ze uz to nesplnuje ucel, se kterym se v ni zacalo,tedy pomoci B.Vse je otazka zivotni filozofie kazdeho z nas a ty nase se evidentne neshoduji,coz nicemu neskodi a neni nutne za kazdou cenu presvedcovat druheho o sve pravde.Ja v zivote uprednostnuji onu Irini zminovanou asertivitu a ne absolutni pokoru.S uctou jednoho k druhemu to nema moc spolecneho.Ostatne zijeme v moderni spolecnosti – a to dnes i v Recku- a je treba se prizpusobit jejim hodnotam.A v neposledni rade – cloveka,ktery ti nesedi dle meho nazoru nemuzes mit uprimne rad,muzes se ho jen snazit pochopit a snest.S pranim hezkeho dne Zina
[44] Samozřejmě ,že je to hodně individuální,ale trocha tolerance by opravdu nikomu neuškodila….
[44] Osobne si myslim,ze asertivni chovani ,plodi pouze dvojnasobne vetsi asert.chovani ze strany tchyne/soupereni/,takze pokud na to mas nervy,praktikuj to dle rad Irini!
[44] Také by bylo dobré , si uvědomit ,že i my časem zestárneme,přijdou nemoci apod……!Tobě by se líbilo aby s tebou bylo nakládáno takto /naprostá izolace/?
Ne,to urcite ne,tak jsem to nemyslela,to bylo spatne pochopeno!!!Odkaz sel jen na asertivitu,nemela jsem na mysli,ze se ma od tchyne izolovat,ale to snad vyplyva z predchoziho kontextu:).[47] Ale zase si myslim,ze nelze nikoho soudit,kdyz nejsme v jeho kuzi
[44] Milá Zino, ani já nedoporučuji “absolutní pokoru”, ale změnu postoje. Není to jenom o slovíčkách… Když se řekne “pokora”, hned se nám vynoří slovo “pokořit se”, to znamená popřít, potlačit naše pocity. To jsem neměla na mysli. Pozorný čitatel si možná všiml, že uvádím, že je třeba, aby si snacha svou tchýni získala. Prostě se do ní tchýně nezamilovala společně se svým synem…!!
Když jsou dva lidé zamilovaní, tak si především všímají svých krásných vlastností. Když nejsou zamilovaní, tak si všímají všeho. Když jsou zaujatí, tak se zaměří na negativní prvky. Možná, že některé tchýně jsou zaujaté, je to asi častý jev a děje se na celém světě. To proto, že je to jedna z nejtěžších zkoušek, milovat své dítě a současně ho respektovat a ctít jeho právo na svobodu a volbu (a nejtěžší na tom je, že je třeba to dělat od malička a ne až když už je dospělý. Tehdy to jde matkám velmi těžko!)
Souhrn mých rad byl, abych tak řekla, určen do časového období, než vznikne zaujatost. Právě proto, aby se této zaujatosti dalo předejít. Abys mohla někoho správně ocenit (ohodnotit), musíš ho nejprve poznat. To často tchýně nedělají (bohužel ani řada ze snach), obvykle vejdou do vztahu s řadou předsudků a začnou tím, že komentují, určují si pravidla a vymezují práva ostatních. To není pro vztah dobré, ať už to dělá jedna strana, nebo ta druhá.
Vše, co jsem napsala, je určeno snachám, protože ony čtou tyto řádky, ve snaze inspirovat je v případě, že jsou ochotné chtít vytvořit dobrý vztah s tchýní. Aby využily času poznávání a pokusily se svou tchýni lépe poznat a taky se nechat poznat. To znamená říkat svůj názor, vysvětlit, jak to bylo u nás doma, mluvit o svých přáních a představách. Žádné “pokoření se”, otevřenost a dobrá vůle. Pro případ, že tchýně není zaujatá… Mohu tě ujistit, že mám některé klientky i z řad tchýní (Řekyně) a těm při sezeních poukazuji na jiné okolnosti a pomáhám jiným způsobem, aby také mohly změnit svůj postoj a zlepšit svůj vztah ke snachám.
Nemyslím si, že cílem této diskuze je pouze pomoci B. Osobně to vidím jako příležitost vyměnit si názory a zkušenosti a mám radost z každého příspěvku, ať už je veden duchem filozofie podobné mojí a nebo ne. Nikdy si nedělám ukvapené závěry o tom, jací lidé jsou, jenom na základě nějakého jejich názoru. Věřím, že se všichni vyvíjíme, a tento proces zahrnuje především vývoj v oblasti myšlení a názorů, protože v návaznosti na ně se pak mění i naše emoce a jednání. Takže věřím, že z diskuze může mít užitek všichni. 🙂
Tímto děkuji všem, co přispěli svou troškou, pozorně si čtu všechny příspěvky, přestože nemám potřebu odpovědět na každý z nich.
[49] Uteklo mi tu slovíčko! Žádné “pokoření se”, ale naopak – otevřenost a dobrá vůle.
Když tak přemýšlím o tom, jak těžké je pro matku dítě milovat ale současně i respektovat a také ho vychovávat s respektem k jeho osobnosti, pořád mi něco nejde do hlavy… Jak je to možné, že tu máme 50 komentářů na téma “Jak vylepšit tchýni” a pouze 3 komentáře na téma “Jak být lepší máma-táta” – o tom je totiž příspěvek “O trestání dětí”. Není to zvláštní? Jaký je za tím postoj? Je to tím, že všichni dobře rozumíme “logickým důsledkům” a proto děti nikdy netrestáme, není tedy o čem mluvit…? Nebo spíš postoj: “Je to moje dítě a budu si dělat, co já považuji za vhodné!” ? K čemu asi povede takový postoj? Jaké to asi bude mezi mnou a dítětem za 10, 20 let…?
To jen tak, pro chvilky meditace nad kávičkou… 🙂
Jejda, holky, tady se to slusne rozjelo 🙂 Az prijedete na Kretu, tak vas vsechny vesele zvu k nam domu, se na tu moji tchyni podivat 🙂 I kdyz, vlastne… ted uz nic neuvidite,protoze doma mame klid a uz si nic nedovoli, a ac to nekterym pridje extremni, tak po opravdu neuspesnych pokusech v bojovani s ni,jsem timto vyresila nase problemy. Nejsem typ, co bude bojovat o prizen a ve finale me akorat stejne pomluvi -a to treba dela moji svagrove, ktera je jeji snachou pres 25let 😀 A nato ja nemam cas,ani nervy,a rozhodne ani chut. Takze ono se to proste holt nekdy musi vyresit trosku razneji,kdyz uz nekde nepomuze ani otevrenost ani dobra vule 🙂 A je klid. A JAKEJ!!!!!
Nejsou vsechny tchyne takove,ktere by na otevrenost a dobrou vuli reagovaly pozitivne, jsou proste i takove, kterym otevrenosti a dobrou vuli jeste vic roztahneme kridla.
Ale rozhodne , a to si myslim, ze plati pro vsechny tchyne, bysme se nemely podrizovat nekomu jinemu, dovolovat ji vstupovat k nam domu, dovolovat ji rozhodovat za nas, kourit u nas doma,kdyz u nas doma se vyhradne nekouri, a chodit sem v botech,kdyz stojim o to,aby se prezouvalo pred bytem. A to plati pro vsechny tchyne a snachy na svete.
Pak uz jsou ty vztahy bohuzel o povahach, pokud je tchyne zmije jedovata, tak jak rikam,nepomuze anis vecena voda, a pak to vyresi proste jen zavrene okno 🙂
Verte mi,ze moje deti nijak netrpi tim, ze babicka s maminkou se nebavi, chodi k babicce nadale ve stejnem intervalu jako vzdy driv (skoro nikdy :D)
Jinak ja uprimne zavidim vsem vam,co mate skvele tchyne, preji vam je, a treba se mi psotesti.. v pristim zivote 😀 Bylo by to uzasne, kor tak daleko od rodiny, mit trosku pomoci a pocitu domova u nekoho dalsiho, nez jen u sebe doma. Ale jo, slysela jsem,ze fakt dobry tchyne existujou :)))))
No, jak rikam, jen doufejme, ze my jednou budem dobry tchyne… A ze si z tech nasich vezmeme ponauceni 😀
Ja si fakt nedokazu predstavit,ze bych se michala svemu synovi do zivota a do vztahu, ze bych pred nim pomlouvala snachu, ze bych snase plakala po synove byvale holce, se kterou se rozesel pred 10ti lety apod. 😀 Doufam, a pevne verim, ze do teto faze se nikdy nedostanu. A hlave, az jendou budu mit vnoucatka,tak je budu milovat a chtit!!!! Jo…a jeste…. doufam,ze nikdy neklesnu tak nizko,abych citove vydirala svoje deti 😀 Abych je misto prani k svatbe privitala slovy – mam depresi a za to muzete VY! 😀 A spooooustu dalsich veci. Mam opravdu odstrasujici priklady, takze asi budu idealni tchyni jednou pro svoji snachu 😀 😀 😀
[52] …nerikej HOP,pokud jeste nepreskocis!Az ti treba jednou syn privede domu napr.cernosku ze Zimbabwe a k tomu vsemu na maly ostrov,jako je Kreta,nevim,nevim jak to budes rozbruslovat….s citovym vydiranim opravdu nesouhlasim,treba s sebou tva tchyne vlece zazitky z jejiho moc nevydareneho manzelstvi…..a mela trochu jinou predstavu o neveste.Ono na ostrovech se dodrzuji urcite tradice,po staleti.A pak si prijedeme my….a zavadime ceske moresy a rado by nezavislost a ono se to tam bohuzel nenosi , zilo a zije se jinak….vic konzervativne,nevim.Kazdopadne na Kretu se chystam v rijnu….Knossos palac a poznavacku,treba se tam potkame.
[49] Mila Kalli,
vidim,ze ty mas opravdu odpoved na vsechno a jsi presvedcena o sve absolutni pravde.Jsem rada,ze zrovna ja jsem v tobe vzbudila tak silnou potrebu se k mym komentarum opakovane vyjadrit.Hlasas tady toleranci,ale to jsou slova a mozna prazdna,protoze sama prilis tolerantni k nazorum druhych nejsi,nemyslis?Mozna i to by stalo za meditaci nad kavickou:))).Ale nic ve zlem,spis uz skadlim,jelikoz jsi me pobavila…..
[53] nerikam hop prave, jsem zvedava, doufam, ze budiz mi toto odtrasujicim prikladem 😀 Ale,jasne, nikdy nerikej nikdy 🙂
Problem je,ze moje thcyne proste nevychazi dobre s zadnou snachou, at uz je jakakoliv. A s byvalym tchanem… ani nemluvim. Ten chudak vzal nohy na ramena a utekl, a dodnes rika, ze to bylo nejlepsi rozhodnuti v jeho zivote, i kdyz meli 3deti. A to je na konzervativni Kretu taky dost sila, kdyz uz udelal tohle 😀
No nic, jednou, az mi vsechny deti vyrostou a zacnu se nudit, napisi knihu 😀 Jak jsem prezila kretskou tchyni :))))))
[54] Tak tu toleranci projev!Prijde mi ,ze jsi az moc ve vsem ΑΠΟΛΥΤΗ…..to taky neni nej!
[55] ….a není ten problém v tom ,že snachy nevycházejí s ní?Tvá tchýně bude třeba jen hodně zahořklá a potřebuje víc lásky a porozumění….jinak,psát začni už ted,pomůže ti to .Dostaneš to ze sebe ven a bude ti lépe….uleví se ti,začni třeba jen s deníčkem a za pár let z toho bude bestseler….věřím,že není tchýně ,která se nedá trošku zkrotit,v některých věcech jsou Češky zbytečně puntičkářky….víš o tom,že až zestárne,muž z konzervat.Kréty po tobě bude chtít se o ní postarat ,že?Měj se na pozoru!
[57] Ona uz JEEEEE desne staraaaaaaaa 😀 😀 😀 A od manzelovych 4let mu vyhrozuje,ze spolyka vsechny rpasky co doma ma a ze se maminka uz nikdy neprobudi 😀 Kolikrat premyslim, jak je to mozny,ze manzel je normalni? 😀
Jinak ochotna se o ni postarat JSEM, samozrejme, doufam, ze ale az nastane tato chvile, tak uz nebude mit sil na naschvaly… brrrr….
jejda, na denicek nemam cas, i sem pisu pres mobil mezi praci… 😀 Ale bestseller to jednou bude,to vam slibuju 😀 A propo.. neudelame hormadny projekt? 😀 “Ja a moje tchyne”- odstrasujici pribehy pro nastavajici snachy a nastavajici tchyne? 😀
ale jsem povznesena, a smeju se u toho, kdyz to pisu.. kez by problemy s tchyni byly naveky nas jediny problem holky, ktery budeme mit!!!!!!
[58] ΕΙΜΑΙ ΜΕΣΑ….ale věř ,že na světě jsou mnohem horší věci ,než plýtvání vlastní energie ,která se dá využít v mnohem lepší prospěch /πιο δημιουργικα/, asi všem povinně naordinuji léky na toleranci!!!!
no prave se venuju tem lepsim vecem, a nemam cas psat tu knihu 😀 Tu napisu v duchodu… jako pamatku na svou tchyni.. 😀 ovsem.. pry takovy carodejnice zijou nejdyl,takze mozna jeste napise ona nejake in memoriam na me 😀 😀 😀
[54] Kdepak!!! Na absolutní pravdu já nevěřím, ani na svojí, ani na kohokoliv jiného!!! 🙂 Nemám potřebu někoho o čemkoliv přesvědčit, ani mi nevadí, když má někdo jiný názor než já. Jediné, co by mě mrzelo, je pokud bych svůj příspěvek napsala tak nešikovně, že by čtenářky pochopily něco jiného, než jsem měla na mysli. Například, že mají podlézat, nemít vlastní názor apod. Proto jsem vděčná za reakce, které mi umožní doladit, popř. napravit nějaké to nedorozumění. Ty jsi takové reakce měla, proto jsem na ně odpovídala. Ale jestli ti to není příjemné, tak já už to víckrát neudělám! 🙂 🙂
Děkujeme Kalli za vyčerpávající odpovědi a všem diskutujícím za příspěvky do této ožehavé diskuze. Tímto tuto zatím nejdelší diskuzi končíme, leda, že by měl ještě někdo nějaký opravdu konstruktivní komentář.
Témat, která se dají rozebírat, je více než dost, takže pište, prosíme, Kalli na kalianth@yahoo.gr a můžeme rozebírat další úskalí života v Řecku.
Nemáme tady náhodou nějakou tchýni, nejlépe řeckou a česky mluvící, která by se chtěla podělit o své zkušenosti z druhé stránky?
Přeposílám něco z jiného úhlu pohledu
╰დ╮❤╭დ╯BÁSEŇ STARÉ ŽENY╰დ╮❤╭დ╯
Přátelé, toto prosím stojí za přečtení i zamyšlení. Všichni jednou zestárneme a možná budeme potřebovat pomoc bližních nebo zdravotního personálu. Možná by stálo za to, aby tento text byl součástí výuky nejen na lékařských a zdravotních školách, ale stal se součástí života a přístupu ke starým, nemocným a bezmocným lidem. Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku. Personál nemocnice nalezl tuto báseň mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.
MLADÁ DÍVKA je pořád ve MNĚ…
Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,
řekněte, koho to před sebou vidíte.
Ach ano,
je to jen ubohá stařena s divnýma očima a napůl šílená.
Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,
nevnímá, když po ní něco se žádá,
o světě neví, jen přidělává práci,
boty a punčochy napořád ztrácí.
Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,
potřebuje však krmit a také přebalovat.
Tohleto vidíte?
Tohle si myslíte?
Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.
Budu vám vyprávět,
kým vším jsem bývala,
než jsem se bezmocná, až sem k vám dostala.
Miláčkem rodičů,
děvčátkem, tak sotva deset let s bratry a sestrami
sládl život jako med.
Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,
dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.
V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,
co skládala slib svůj za bílou kyticí.
A když mi bylo pár let po dvaceti,
já chtěla šťastný domov pro své děti,
Pak přešla třicítka a pouta lásky dětí,
jak rostly, už mohli jsme uzlovat popaměti.
A je mi čtyřicet, synové odchází,
jenom můj věrný muž pořád mě provází.
Padesátka přišla, ale s ní další malí co u mě na klíně si jak ti první hráli.
Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,
mám z budoucnosti strach,
někdo mi zavřel bránu.
Život jde dál, mé děti mají vrásky
a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.
Příroda krutá je, i když život byl krásný,
na stará kolena jen dělá z nás blázny.
Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,
kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím kámen.
Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije
a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.
Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,
vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.
Málo bylo těch let a netáhla se líně,
já smířila se s tím, že všechno jednou mine
Otevřete oči, sestřičko,
teď, když to všechno víte,
seschlou stařenu už neuvidíte,
Teď už – MĚ vidíte…
ℒℴνℯ❤
[Ne,je to fajn si podiskutovat a tato tva reakce se mi vazne libila!Tak ahoj pri dalsi rade:)))61]
[63] evo, to je krasne. diky!!
Moc krasne a pravdive…diky!
….omlouvám se ,že Vás budu ještě unavovat ,ale diskuze ve mně vzbudila takové emoce,že bych ještě ráda dodala toto:Ο ρολος που δινεταi,λαμβανεται!Trochu mi to všechno připomíná i KRIZI,ač jakoukoliv…..Číňané například slovo krize doslova překládají jako:ΚΡΙΣΗ =ΑΠΕΙΛΗ + ΕΥΚΑΙΡΙΑ!A každý z nás si při procházení jakékoliv krize/ekonomická,osobní,vztahy…/nejdříve musí projít všemi pěti fázemi…alespoň ,já osobně jsem jimi prošla.Teprve poté,dojde k tzv.”přijmutí” krize.
….Τα 5 σταδια κρισης :1ΑΡΝΗΣΗ
2ΘΥΜΟΣ
3ΔΙΑΠΡΑΓΜΕΤΕΥΣΗ
4ΚΑΤΑΘΛΙΨΗ
5Α Π Ο Δ Ο Χ Η !!!!!!
…….co nám může pomoci?
Porozumnění,láska a čas….ο χρονος ειναι γιατρος.
At zbytečně netrpíme syndromem toho “někoho jiného”…..tzv. ¨”Συνδρομο του αλλου “….ο’τι το καλο,καλυτερο… το εκανα εγω,το ΚΑΚΟ το κανανε οι αλλοι!Děkuji.
[63] Hezká báseň!!:-) [67] Ano, těchto pět stádií poprvé popsala Elisabeth Kubler-Ross, vynikající žena, psychiatr a psychoterapeutka, pracovala především s lidmi, co měli neléčitelné nemoci (jako např. rakovinu), v posledních fázích jejich života. Lidé, kteří se dokázali dostat až do poslední fáze- smíření či přijetí, to měli všechno najednou mnohem snazší, ať už to bylo umírání, (pro ty nemocné), nebo život (pro jejich příbuzné). Přeji všem hezký večer a těším se na další dotazy.
Evo, moc pekne!!!
irini,kde jsi na presne na krete? je tu nekdo ze sitia a okoli?
… a mne ji teda lito neni vubec :))))) Je to jeji problem, tak at si to resi sama!
Mam na mysli, ze mi neni lito vubec te tchyne!! Mam taky takovou jednu, ktera bydli hned vedle mne. Je to jina kultura, neda se s tim nic delat, bojovat je k nicemu. Po nekolika letech jsem take dospela k tem zavrenym oknum, komunikace zadna. Musim priznat, ze je to lepsi! Intrikare a lhare je proste nemam rada a k zivotu je nechci. Holky preji Vam i sobe pevne nervy:))
[72] podej si ruce s irini a….k politovani si myslim,jsi akorat ty sama.holky cisi z vas hrozna nenavist a zlo.ono na kazdeho jednou dojde….
Nechejte si ty hrozby jinam. Není potřeba se urážet.
[74] spatne vylozeno,omlouvam se ,mam tim na mysli ze jsou na stejne lodi,sdili stejny nazor,zavrena okna a komunikace bez sanci.neurazim.ani nehrozim,jen si stale myslim,ze jde o jednostranny pohled pod poklicku.nic vic.pardon.pokud se to nekoho dotklo.nemysleno ve zlem,a ze na kazd.dojde…opet mysleno obrazne,to plati i pro mne!pokud budu shovivavejsi,bude ke me i to okoli.tak seomlouvam.
Cenim si nazoru kazdeho cloveka, ktery uprimne popisuje vlastni zkusenost, at uz dospeje k jakemukoliv reseni. Nemusim s nim primo souhlasit, ale povazuji za dulezite, aby citil, ze ma pravo se vyjadrit, a take, aby mel jistotu, ze nebude nikym pranyrovan nebo napadan.
Nejsme tu prece dva nepratelske tabory, jeden “pro” a druhy “proti” tchynim, ktere se snazi “zvitezit” jeden nad druhym!!! 🙂
Krom toho, situace kazdeho cloveka je jina a jen tezko muzeme posoudit, zda by mohl nebo ne delat neco lepe… Ono, mezi nami, jinak se ridi osobni auto a jinak tezkotonazni nakladak. Mozna existuji lide (resp. tchyne), se kterymi to proste ani nehne, at delate, co delate… Me rady berte jako pokus o “zvyseni kategorie ridicskeho prukazu” v pripade, ze mate chut naucit se lepe situaci ovladat. A neni to o manupulaci druhym clovekem (tchyni nebo manzelem), ale o umeni drzet volant, jet smerem, ktery si preji a nenabourat!:-) Hezky vecer vsem!
[76] musime sem pridat radek “to se mi libi”!!! jinak podle tve teorie je moje tchyne motorka, takovy maly skutrik:))
[77] Jee, to je vtipné, skutřík má děsně malé náklady, ušetříš na benzínu a prachy můžeš vložit jinam. 🙂 Já nemám ani ten skutřík. 🙂
[76] To je presne!Moc hezky jste to napsala,kazdy se nakonec stejne zaridi dle sveho,ale Vase rady jsou velmi cenne!A stalo by mozna za to ,alespon se o to “zvyseni kategorie “a drzeni volantu pokusit.Vzdyt v nekterych pripadech uz neni ani co ztratit,ale ziskat mozna ANO!
:)))) vtipne napsane. No jo, ale ono nekdy uz se cloveku do toho stejneho kolotoce opet spadnout ani nechce. Nerikam, ze je to spravne. Zkusit by se to melo, ale cloveka nezmenis. Jednou nahore a jednou dole mne uz prestalo bavit. Nelibi se mi to, ale neda se s tim bohuzel nic moc delat. S Irini si nejenom podam ruce, ale klidne dojdu i na kafe :))) Hold, vime o cem mluvime, bohuzel !!
Ono je to spise o prizpusobeni se dane situaci a ne o zmene,lide se nemeni,ale respektovat se a vychazet spolu v ramci klidneho souziti .preji vse dobre oboum.
Ano, souhlasim. Ucta a respekt je nejdulezitejsi! Ale musi vychazet s obou stran, ne jen z jedne. Kazdy to vidi trosicku jinak. Je to diskutabilni tema. Nevadi, hlavne at jsme zdravi!!
Martino, v tom pripade te cekam na kavicku 🙂
Naprostou souhlasim, respekt musi byt z obou stran, ne jen z te me, kdy zdravim, uctive se ptam jak se dari, a za zady dostanu ranu kudlou do zad 🙂 Kdybych to pitome okno nezavrela (a vzhledem k tomu,ze jsme se na tom shodli s manzelem spolecne), riskuji stesti nasi rodiny i psychicke zdravi nas vsech. Kvuli hadkam s tchyni jsem malem potratila. Dekuji pekne,toto nemam zapotrebi. A samzorejme, je potreba to ZKUSIT. Zkusila jsem. Jednou. dvakrat,… desetkrat….
mam jen jedny nervy, jedno zdravi, a jednu rodinu.
Cekam te na kavu!!! 🙂 Delam nejhorsi kavu na cele jizni polokouli, ale urcite si toho mame hodne co povykladat 😀
Nenavist? Ba naopak..
Nekolikateckova prezdivko… nez zacnes napadat, uvedom si,ze treba prave mozna to zavreny okno je jediny zpusob, jak pred nenavisti, falsi, a vsim tim hnusem co od tchyne cisi, uychranit sebe i sve blizke. Kdyz to zkousis vsemozne a nejde to,tak to proste vyresi, ac neprijemne, jedno zavrene okno 🙂
Ale musim rict,zer okno uz je otevrene, mame nove, tluste, zavesy 😀