bilingvní výchova – základní pravidla
Něco málo z pravidel výchovy dětí v dvojjazyčném prostředí, jak je popsala na svých stránkách PhDr. Eva Labusová:
Dítě má největší schopnost osvojit si řeč, jak po stránce strukturální, tak po stránce zvukové, v období hned po narození do věku 8-12 let. Z hlediska jazykových schopností je tato etapa neopakovatelná. Z tohoto pohledu je tudíž přirozený bilingvismus, tedy přirozené dvojjazyčné prostředí, pro dítě nejlepší a nejefektivnější.
Při bilingvní výchově je nicméně nutné dodržovat některá pravidla. Mezi ta nejzákladnější patří:
- princip “jedna osoba – jeden jazyk”
- tzv. “rodinný” jazyk
- časová vyváženost
Aby se dítě lépe orientovalo a aby jazyky vzájemně nezaměňovalo, měl by s ním každý z rodičů důsledně hovořit jen jedním jazykem, a to tím svým, v němž byl sám vychován.
Jestliže oba rodiče ovládají oba jazyky, měli by se spolu dohodnout na tzv. “rodinném” jazyku, tj. jazyku, kterým se bude hovořit u stolu nebo při společné hře, tedy v situacích, kdy by měli rozumět všichni zúčastnění a kdy by nikdo neměl zůstat vyloučen.
Má-li dítě ovládnout dva jazyky zároveň, musí je oba slyšet a používat zhruba ve stejné míře. Má-li dítě např. řeckou matku, která je s ním celé dny doma a hovoří s ním řecky, zatímco svého německého otce vidí jen o víkendu, musí “otcův” pěstovat i v týdnu, a to např. se svými vrstevníky v dětském koutku.
Více naleznete na internetových stránkách: http://www.evalabusova.cz/clanky/kdyz_se_doma_mluvi.php
Ekseresi apo ton kanona.
Na deti mluvim jak si vzpomenu, tzn. neco recky neco cesky, a pletu to dohromady i v jedne vete, krome toho sklonuji cesky recke slova, napr. dej to babasovi, a nikdy nebyl zadny problem, deti (7,6), mluvi vytecne. Mame cesky Minimax, jednou za rok jsme na dva mesice v ceske skolce, skole. Takze zadna pravidla, nebo nejaky princip, proste mluvit a mluvit.
krome rodinneho jazyka souhlasim. ja mam opacne zkusenosti, ze tam, kde je rodinny jazyk nekoho z rodicu, dite inklinuje prave k tomuto jazyku, protoze mu pripada zbytecne, stydi se ci je line nebo z jineho duvodu, aby hovorilo tim jazykem druheho rodice, kdyz vlastne vsichni rozumi tomu jednomu.
je to samozrejme hrozne slozite tema a velmi individualni, nam se osvedcil treti, tedy neutralni jazyk, jako komunikace mezi rodici, kazdy rodic s ditetem pak hovori tim svym, u stolu se hovori tremi jazyky a deti jsou vlastne nakonec temer bezbolestne trilingvni. jediny, kdo je na tom spatne, je ten z rodicu, ktery neovlada jazyk partnera, ale to uz patri do jine kakpitoly:)
Mluvila jsem na děti do jednoho roku česky, pak 2 roky řecky. Poté jsem zjistila, že holky tím pádem ztratí český jazyk a začala na ně mluvit opět česky. Po 1,5 roce holky neřekly v češtině kromě dobý den, vůbec nic. V řeckém prostředí je nic nenutilo. Já na ně česky a ony řecky. Ted jsme se přestěhovali do Česka a holky po 3 měsících mluví skvěle česky – ale s přízvukem.
Děti jsou hrozně chytré a rychle se učí, ale určitě z vlastních zkušeností, už bych se příště držela rodného jazyka.
Perfektni tema, asi nejzadanejsi pro maminky cesky,co maji deti v Recku.
Ja dodrzuju prisne metodu c.1, se Sofinkou mluvim Cesky, jelikoz jsem se v Cesku narodila, Sofinka s tatinkem mluvi Recky. Dokazeme se perfektne domluvit i u stolu, Sofinka vi,ze ja recky rozumim, ale na me rectinu neaplikuje. Klidne to i zopakuje, kdyz je potreba. Kdyz jsme v Recke spolecnosti, nepreklada, mluvi recky, vi ze rozumim, ale kdyz chce rict neco primo mne, tak mi to rekne cesky.
Ale je hrozne dulezite udrzovat diteti kontakt s cestinou,at uz jsou to pohadky, pisnicky, dalsi ceske deti…
ale take za sebou mame obdobi,kdy to Sofinka zkousela na me Recky, coz jsem uplne sabotovala, delala jsem blbou. A uz to nezkousi.
Ja jsem taky udelala blbost, ze jsem na kluka mluvila jen recky hlavne kvuli tchyni. ted se skoro nedomluvi s nasima a to se chceme vracet do Cech… A hlavne mam problem sama prepnout na jinej jazyk, kdyz mi malej moc nerozumi a odpovida recky.
Mám dvě děti, manžel je Řek a bydlíme v Řecku. Na svoje děti jsem mluvila jen česky a všemožně se snažila jejich češtinu rozvíjet hlavně dokud nezačnou chodit do školy. Česky i řecky teď mluví dost dobře, ale problémem je náš rodinný jazyk. Když jsme celá rodina spolu, děti odmítají mluvit řecky, nebo alespoň tatínkovi přeložit o čem se mluví. Když je o to požádám, řeknou mi ať to tatínkovi řeknu sama, takže jsem v roli překladatelky. Jakmile odejdu z domu, mluví s tchýní i tatínkem řecky bez problému.